Slovensko zavedlo dvě nové horní sazby daně z příjmů fyzických osob 30 % a 35 %, čímž rozšířilo stávající stupnici 19 % a 25 %. Polsko uplatňuje na obecný základ daně progresivní sazby 12 % a 32 % a jediné Maďarsko má rovnou daň ve výši 15 %. Sazbu daně ve výši 15 % pak v určitých specifických případech uplatňuje také Slovensko a obdobně i Polsko aplikuje na určité případy rovnou daň, a to ve výši 19 %. Z 25 evropských a středoasijských zemí, jejichž daňové systémy studie CEE Tax Guide poradenské společnosti Forvis Mazars zkoumala, došlo v roce 2026 k úpravám zejména v pobaltských státech. Litva zavedla zdanění části pasivních příjmů (mimo dividend) přesahujících stanovený limit v rámci obecného základu daně s uplatněním daňové progrese a Lotyšsko nově umožňuje dodatečnou 6% sazbu pro specifické případy dividend, kdy byla distribuující společností využita alternativní sazba daně z příjmů právnických osob. Řecko většinu stávajících sazeb snížilo a zavedlo novou 39% sazbu. Na předchozí rok, kdy změny provedlo pouze 5 z 25 sledovaných států, tak navazuje další období spíše dílčích, cílených úprav než plošných reforem.
Zdanění v oblasti daně z příjmů fyzických osob vykazuje ve zkoumaných 25 zemích značné rozdíly. Zhruba polovina států uplatňuje paušální sazbu daně z příjmů fyzických osob v rozmezí od 8 % do 22 %. Příkladem je Srbsko (10 %), Rumunsko (10 %), Maďarsko (15 %), Ukrajina (18 %) či Estonsko (22 %). Další státy upřednostňují progresivní daňové sazby, kde ty nejvyšší sazby dosahují i více než 50 %. Například v Rakousku je nastavené rozmezí sazeb od 0 % do 55 %, v Německu se progresivní rozpětí udržuje nadále vysoko, ve Slovinsku od 16 % do 50 % nebo v Chorvatsku od 15 % do 23 % pro příjmy do určitého limitu a od 25 % do 33 % pro příjmy nad tento limit. Progresi pomocí několika pevně daných sazeb uplatňuje také Slovensko (nově 19 %, 25 %, 30 % a 35 %), Řecko (po úpravách nižších sazeb a zavedení nové 39% sazby), Polsko (12 % a 32 %) či Česká republika (15 % a 23 % – s výjimkou dividend a úroků se samostatnou rovnou 15% sazbou).
Studie společnosti Forvis Mazars ukazuje, že pro rok 2026 upravilo sazby zdanění příjmů fyzických osob jen několik z 25 sledovaných států, přičemž Česká republika patří mezi země, které systém v oblasti sazeb neměnily. „V regionu CEE nadále převládá trend zachování stávajících sazeb daně z příjmů. Tam, kde ke změnám dochází, jde spíše o doplnění vyšších pásem, jako je tomu na Slovensku nebo v Řecku. U Řecka jsme ale zároveň byli svědky i snižování, s výjimkou nejnižšího 9% pásma byly další tři dosavadní sazby daně z příjmů fyzických osob sníženy o dva procentní body," uvedla manažerka daňového oddělení Forvis Mazars Gabriela Ivanco. Rumunsko zvýšilo zdanění dividend na 16 %, Lotyšsko zvýšilo nezdanitelné minimum na 550 EUR a umožňuje využít dodatečnou 6% sazbu daně z příjmů fyzických osob na dividendy vyplácené akcionářům – fyzickým osobám v případě, že je zvolena alternativní 15% sazba daně z příjmů právnických osob. Litva v rámci progresivního zdanění s pásmy 20 % (do 83 237 EUR), 25 % (do 138 270 EUR) a 32 %, do celkového základu daně zdaňovaného těmito sazbami nově zahrnuje vybrané jiné příjmy nad 27 746 EUR ročně.
V rámci zemí Visegrádské čtyřky upravilo významnějším způsobem zdanění příjmů fyzických osob především Slovensko. To rozšířilo obecnou progresi na čtyři sazby 19 %, 25 %, 30 % a 35 % a nadále uplatňuje 15% sazbu u příjmů ze samostatné činnosti do limitu 100 000 EUR za rok. V České republice se daň z příjmů fyzických osob nezměnila, a i nadále se uplatňuje v progresivních sazbách 15 % a 23 % na většinu druhů příjmů – tedy jak na příjmy ze zaměstnání a samostatné činnosti, tak i na příjmy z pronájmu či z kapitálových zisků, s výjimkou dividend a úroků, které podléhají či mohou podléhat samostatné rovné 15% sazbě. Polsko ponechalo dvoustupňovou progresi 12 % a 32 % s hranicí pro přechod mezi sazbami 120 000 PLN ročně a Maďarsko nadále uplatňuje paušální daň 15 %.
Studie Forvis Mazars rovněž srovnává povinné odvody zaměstnavatelů související se zaměstnáváním. „V průměru se u povinných odvodů udržel poměr nákladů zaměstnavatele k hrubým mzdám zhruba na 17 %, tedy na úrovni roku 2025. I zde jsou však mezi jednotlivými zeměmi značné rozdíly, a to i více než 30 procentních bodů,“ upozornila manažerka daňového oddělení Forvis Mazars Gabriela Ivanco. V Rumunsku činí odvody 2,25 % a v Litvě dokonce jenom 1,77 % hrubé mzdy. Nejvyšší jsou odvody na Slovensku, a to 36,2 %. Třicet procent pak odvody přesahují už jen v Estonsku (33 %) a v České republice (obecně 33,8 %, s maximálním vyměřovacím základem pro odvod pojistného na sociální zabezpečení ve výši 2 350 416 Kč pro rok 2026). V Polsku činí odvody zhruba 22 % a v Maďarsku 13 %.
Srovnávání povinných odvodů zaměstnavatelů však naznačuje pouze to, že některé jurisdikce upřednostňují uložení daňové a odvodové zátěže raději na mzdy zaměstnanců než na zaměstnavatele, což ztěžuje srovnání systémů pouze na základě daňových sazeb a sazeb pojistného. Studie proto mimo jiné upozorňuje na skutečnost, že vhodnější metodou pro srovnání daňových systémů může být podíl celkové výše odvodů v souvislosti se zaměstnáním na celkových nákladech na práci z pohledu zaměstnavatele. Tento tzv. daňový klín ukazuje, jaké procento nákladů práce plyne (v jakékoli formě) do státního rozpočtu. V roce 2026 se tento ukazatel pohybuje v rozmezí 13 % až 48 %, přičemž průměrná hodnota činí 37 %. Oproti roku 2025 tak průměrný daňový klín v regionu mírně klesl přibližně z 38 % na 37 % a rozpětí se zúžilo z 13–49 % na 13–48 %. Vzhledem ke skutečnosti, že průměr OECD činí 35 %, lze daňový klín v tomto regionu považovat za vysoký, zejména v případě členských států EU, kde je průměr přibližně 42 %.
