Víkendář: Proč východní Evropa nechce euro a Češi nakonec změní názor

„Český premiér Andrej Babiš se domnívá, že našel potřebná data, která by podpořila jeho odmítavý postoj k euru. Nová analýza německého think tanku Centrum pro evropskou politiku totiž říká, že ze společné měny mají výraznější užitek jen Německo s Nizozemím. Jenže Babiš se mýlí a nejen proto, že závěry této analýzy jsou rozporovány,“ píše na stránkách Bloombergu Leonid Bershidsky. 

Autory zmíněné analýzy jsou Alessandro Gasparotti a Mathias Kullas a zveřejněna byla minulý měsíc. Zaměřuje se na dopad eura na prosperitu sedmi zemí, které společnou měnu přijaly nejdříve. Jejím základem je porovnání reálného vývoje s modelovaným vývojem, který předpokládá, že by si země nechaly svou vlastní měnu. Tento model je postavený na tom, jak si vedly porovnatelné ekonomiky, které euro nepřijaly. 

Výsledky analýzy jsou podle Bershidskyho kritizovány řadou německých ekonomů, a to jak těch, kteří podporují euro, tak těch, kteří se staví proti němu. Jejich hlavní námitka spočívá v tom, že neexistují dostatečně porovnatelné ekonomiky, které by mohly být využity k modelování ekonomického vývoje zemí eurozóny. A to není jediný problém. Bershidsky poukazuje na skutečnost, že podobné argumenty, jako je zmíněná analýza, pronesl již před delší dobou Joseph Stiglitz. I ten tvrdí, že z eura profituje Německo a země na jihu jsou jeho obětí. 

Největším problémem eura je podle jeho kritiků to, že členské země nemohou devalvovat svou měnu v případě ekonomického šoku. Nemohou tak zvýšit svou konkurenceschopnost. Takže pokud by země jako Portugalsko, Itálie či dokonce Francie mohly devalvovat, pomohlo by to jejich hospodářství. Jenže šéf ECB Mario Draghi zase tvrdí, že v Evropě se již vytvořily rozsáhlé výrobní řetězce, které snižují výhody devalvací zaměřených na podporu konkurenceschopnosti. Pokud totiž exporty nějaké země závisí z velké části na dovozech ze země jiné, nejsou přínosy devalvace tak zřejmé. 

Podle Bershidskyho je právě tento argument relevantní pro země střední a východní Evropy. Růst Polska, Maďarska nebo České republiky je totiž do značné míry tažen tím, že se zapojily do širších výrobních řetězců. Jejich hlavním partnerem je pak Německo, významnou roli hrají i Francie s Itálií. Podle Bershidskyho tak tyto země nemohou čekat, že by devalvace jejich měny výrazně pomohla jejich hospodářství. Má to ukazovat i srovnání se Slovenskem, které je v eurozóně a jehož měna byla předtím navázána na společnou měnu. 

Bershidsky tvrdí, že tříleté období, během kterého ovlivňovaly kurz koruny intervence centrální banky, „bezesporu nevedlo ke zlepšení konkurenceschopnosti“ a není jasné, jaké další ekonomické výhody mělo přinést. „Země střední a východní Evropy jsou fiskálně konzervativní, drží své dluhy nízko a nevěří inflačnímu financování ekonomiky. Jsou si také vědomy, že prudká devalvace by pravděpodobně vedla k odlivu pracovní síly do zahraničí a to je pro jejich nacionalistické vlády nepřijatelné,“ míní Bershidsky. A ptá se, proč tedy tyto země chtějí mít i přesto vlastní měny.

Jedním z důvodů mohou být problémy samotné eurozóny, která bez harmonizace fiskální politiky není schopná řešit větší ekonomické šoky. Ovšem podle Bershidskyho nejde o hlavní důvod. Ten je politický a plyne z toho, že podpora eura u veřejnosti je nízká. V České republice dokonce dosahuje jen 33 %, zatímco například v Rumunsku 69 %, v Maďarsku 59 % a v Polsku 48 %. Pokračující integrace evropské ekonomiky ale Čechy nakonec přesvědčí k přijetí společné měny, i když politici mohou nyní tlačit proti tomuto „logickému směru“, uzavírá Bershidsky. 

Zdroj: Bloomberg